Bojovnice Tereza Dvořáková: Na poslední Noci Válečníků jsem získala můj největší skalp

tereza big1Tereza „Vepřoun“ Dvořáková slibovala Kladenskému publiku pořádnou show, kterou předvede na Noci Válečníků. Do ringu se postavila proti těžkému soupeři ve stylu thai box. Rakouskou bojovnici Ninu Scheucher porazila ve třech kolech.
Zkuste zhodnotit, jaký byl souboj proti Rakušance, která byla podle Vašich slov velmi kvalitní soupeřkou.
Když se na to zpětně podívám, tak si myslím, že to byl zatím nejtěžší můj zápas a zároveň nejtěžší soupeřka. Ze všech mých zápasů je asi tohle můj největší skalp.
Podle čeho tak usuzujete?
Měli jsme hrozně málo času se na soupeřku připravit. S kým budu bojovat, jsem se dozvěděla až na poslední chvíli. Několik bojovnic mi přislíbilo účast a nakonec to vždy odřekly.
Proč myslíte, že právě Nina Scheucher účast neodřekla?
Protože je to dobrá a kvalitní bojovnice. I ona měla na přípravu k zápasu se mnou málo času. Takhle na poslední chvíli takovýto zápas přijmou jen dobří fighteři. To nepřijme nikdo, kdo není připravený. Ona má za sebou hodně zápasů, získala hodně titulů a jezdí jen na prestižní soutěže.
Co bylo v boji proti Rakouské bojovnici nejtěžší?
Asi to, jak byla oproti mně vysoká a já na vysoké soupeřky moc neumím. Měla dlouhé ruce a nohy a o to to bylo složitější. Ale jsem šťastná, že jsem to zvládla a porazila ji.
Byla pochvala od trenéra Hakima?
Ano byla. Řekl mi hned po zápase, že jsem to zvládla úplně skvěle. Ale já jsem dělala jen to, co mi poradil a ono to vyšlo. Někdy si připadám, jako autíčko na dálkové ovládání. Co řekne, to udělám. A na tom stojí náš úspěch. Nemít tam Hakima, tak snad nejsem schopná ani kopnout.
Co Vám letělo hlavou, když jste šla po molu do ringu?
Já jsem chtěla moc vyhrát. Jako v tu chvíli už nad ničím jiným nepřemýšlím. Hlavně když máte před sebou rovnocenného soupeře. Pak už jde stranou i technika a rozhoduje to, kdo chce víc vyhrát. Nesmíte jít mezi provazy se strachem, ale s respektem a pokorou.
Zdroj: Kladenské listy

Noc válečníků rozzáří Tereza, klenot Hakimovy stáje

dvorakovaterezaTereza „Vepřoun“ Dvořáková (18), studentka Sportovního gymnázia a mistryně světa v K1. Její trenér Pavel „Hakim“ Majer ji brousí do kvality bojovníka a život do ženského půvabu. Jestliže na Noci válečníků budou zlaté hřeby večera, pak Tereza je jejím klenotem.
V ringu se už pohybujete několik let. Co vás na tomhle sportu pořád nejvíc baví?
Atmosféra před zápasem. Stoupající adrenalin, přes který necítíte rány soupeřek. Případné trápení se v ringu, to už je druhořadé (směje se). Baví mě moment, kdy se dozvím, že mám zápas, že musím zase hodně makat.
Takže nejste ten případ pubescenta, který odmalička sportuje a v určitém věku dospívání řekne, že už to dělat nebude?
Já si neumím představit, že bych nešla na trénink…
Je soupeřka, z které máte strach?
Těch je i bylo (směje se). Ale není to strach z rány, z bití, strach mám z toho, že nevyhraji.
Ale vyhráváte a moc soupeřek ve vaší váhové kategorii do 60 kilogramů u nás nemáte. Ony už se začínají bát vás. Nechcete jít do jiné váhy, abyste měla zase větší motivaci?
Nechce se mi do nižší hubnout a pro vyšší váhu jsem malá. Tam bych asi dostávala… A tloustnout taky nechci.
Jak moc zkoumáte svoji soupeřku pro Noc válečníků?
Čtrnáct dnů před Nocí mně odřekly dvě soupeřky, tak to vypadalo, že vůbec nenastoupím. Pak jsme sehnali Rakušanku Ninu Scheucherovou. Bude to mazec. Je starší, hodně zkušená a vyšší, ale já se nebojím (směje se).
Zdroj: Murarik - Vaše Kladno

Cverna: Nezáleží, jestli jsem cikán, nebo bílej. Vyhrál jsem pro Kladno

 
cverna1Spíkr večera ohlásil příchod čtyřicetiletého muže. Na ulici chlap v nejlepších letech, ve sportu závodník, který vyvolá na tváři shovívavý úsměv. Ten ovšem mnohým ztuhnul, když se k ringu blížil Alexandr Cverna. Kladeňák do morku kostí, bijec s obrovským srdcem i postavou. A především vítěz Noci válečníků.
Reissinger nebyl z nejlehčích soupeřů pro zápas v MMA. V prvním kole to chvílemi vypadalo na vaši prohru. Kde se to v ringu zlomilo, že byl soupeř nakonec rád, že se ozval gong?
On už byl poražený, ještě než se začalo (usmívá se). Netušil totiž, jak moc jsem tenhle zápas chtěl vyhrát pro Kladno. Nezáleží na tom, jestli jsem cikán, nebo bílej, pořád jsem tady, jsem v Kladně a Kladno je moje město. A vyhrál jsem to taky pro moji ženu, aby viděla, jak poctivě se připravuji.
Vyšla vám zvolená taktika?
Naprosto. S trenérem jsme se shodli, že trochu zaboxuji, sem tam poslat nějaký granát a jít s ním na zem. Povedlo se, i když se toho mohlo povést i víc.
Čím vám dělal soupeř největší starosti?
Dobrým distancem a tím, že mě nechtěl k sobě pustit. Tušil, že budu chtít chodit na zem, tak si to hlídal.
Na zemi jste ho dokázal udržet poměrně dlouhou dobu, i když byl o dobrých deset kilogramů těžší než vy a je i vyšší. Jak se vám to povedlo?
Zvládnul jsem to technicky. Zjednodušeně řečeno, držel jsem ho pod krkem. Přitom jsem cítil, že neškrtím tak, jak bych správně měl, měl jsem ho přitáhnout víc.
Zpoza provazů to vypadalo, že vaše škrcení úplně stačí, protože soupeř hlasitě naříkal...
Taky jsem slyšel, jak chrčí. Maličko jsem ještě přitáhnul, ale pořád málo…
Čekal jste v tu chvíli, že vzdá?
Na to jsem nečekal. Je to dobrý fighter, má moji úctu.
Cítil jste na zemi jeho rány? Bylo jich docela dost.
Byl jsem zalitý adrenalinem, nic tak hrozného jsem necítil.
Kam řadíte tohle vítězství?
Noc válečníků je pro mě hodně, výhru řadím hodně vysoko. Jsem rád, že se v mém rodném městě pořádá takový podnik. Chtěl za to bych ještě jednou poděkovat Hakimovi i pánům Třískovi a Bakešovi.
Zdroj: Murarik - Vaše Kladno